Nacházíte se: Úvodní stránka > Austrálie > Zlatá Horečka

Zlatá Horečka

Slovo magické, které v chlapecké i jiné fantazii probouzí spousty nejrůznějších představ. Místem které jsme naštívili a které je se zlatou horečkou spjato více než s čímkoliv jiným, je oblast kolem Yalgoo. Město, které dnes má šest ulic a pár domů rozesetých ve velkých vzdálenostech, před sto lety dýchalo životem čítalo přes pět tisíc obyvatel. Ještě daleko více bylo živo v jeho okolí, kde tisíce a tisíce lidí přicházely hledat zlato. Z dalekého přístavu ve Fremantlu přicházeli nehostinnou krajinou, ve které neuměli žít. Přijížděli na povozech, na koních, na oslech, ale i pěšky, vezouce veškeré své zásoby na trakaři. Stovky kilometrů ve slunečním žáru po červené vyprahlé zemi.

V prvních mapách se oblast objevila až po roce 1870. K výraznému přelomu došlo až v roce 1896, kdy se rychlostí blesku rozletěla zpráva, že ve zdejším kraji jsou bohatá naleziště zlata. William Nottle, který zde zlato objevil získal první licenci na zlaté naleziště, které vešlo v obecné povědomí pod názvem Yalgoo Joker (Žolík). V průběhu dalšího roku zde bylo zaregistrováno šestnáct dalších nalezišť, u kterých byly vydány těžební licence. Názvy většiny z nich byly spojeny s karetní hrou jako Srdcový Král, Srdcová dáma, Piky, Esa, Plná Ruka a podobně. Počátky těžby na prvních nalezištích byly velmi slibné. V bohatých kapsách se dalo najít až tři kilogramy zlata na padesát kilogramů horniny. Velmi rychle zde vznikla malá osada s hotelem.Nejednalo se však o markantní rudné žíly, které by se daly následovat. Tak rychle jak osada vznikla, tak i zanikla. Ve snaze dobrat se k bohatšímu nálezu byl vykopán tunel skrz celou horu, čistou skálou. Dodnes je zde a dodnes se mu říká Jokers Tunnel. Je připomínkou marné snahy, kdy k získání stejného množství zlata jako na začátku – tří kilogramů – muselo být vytěženo a zpracováno 550 tun horniny, což při tehdejších možnostech nemohlo být rentabilní.

Těžba se tak přesunula do sousedních nalezišť. Na některých z nich se dosud pracuje. Výtěžnost se dnes často pohybuje kolem pěti gramů na tunu horniny a ruda je dobývána z poměrně velké hloubky. V krajině zůstalo mnoho artefaktů, železného šrotu, nezasypaných, polozřícených šachet, od kterých je lépe držet se stranou, prázdné města – a hroby těch kteří neměli to štěstí. Umíralo se tady při závalech, při nemocech, vyčerpáním, dehydratací, a přičiněním jiných. Zbohatli především ti, kteří zvolili jistější zisk. Obchodníci, majitelé provizorních hotelů, prádelny, bary… Přesto tato místa v sobě mají něco z dávného vzrušení a velkého očekávání. Dodnes se zde vracejí dobrodruhové s detektory (a bez pistolí), kterým se sem tam podaří najít drobný kousek zlata, i prospektoři důlních společností vybavení nejmodernější technikou. Slovo zlato mělo, má a bude mít svůj zvuk. Snad však bude v budoucnu spojeno pouze s krásou, leskem a vzácnými vlastnostmi, které v sobě bezesporu skrývá.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • Twitter
  • RSS

Reagovat