Nacházíte se: Úvodní stránka > Asie, Evropa > Dovolená v Gruzii

Dovolená v Gruzii

V září roku 2010 jsme spolu s přítelkyní strávili poutavou třítýdenní dovolenou v Gruzii. Přiznám se, že předem jsem toho o této zemi příliš nevěděl a vybavoval jsem si pouze kusé informace o politických nepokojích, které zde v uplynulých letech probíhaly (především válka v Jižní Osetii mezi Gruzií a jihoosetskými separatisty v roce 2008 a s tím související invaze ruské armády do země). Lepší povědomí o Gruzii měla moje přítelkyně Bára, která v té době studovala na vysoké škole v Lotyšké Rize a zde se díky studijnímu programu Erasmus seznámila mimo jiné i s několika Gruzínci. A právě jedna z Bářiných nových kamarádů – Olena, nás (tj. Báru a mě) do Gruzie pozvala. Zpočátku jsem si nebyl jistý jestli je to dobrý nápad, ovšem když jsem si o Gruzii sehnal na internetu více informací, můj zájem vzrostl. Ptáte se, co toho bylo příčinou? Odpověď je jednoduchá: hory. Gruzie je totiž neodmyslitelně spjata s Kavkazem a podstatná část jejího povrchu je hornatá. A protože jsem milovník hor, dlouhých náročných výšlapů a panoramatických výhledů, začal jsem se rázem o Gruzii zajímat podrobněji a shánět reference „trekkerů“, kteří již tuto zemi navštívili. Věděl jsem, že Báru zajímá spíše hlavní město Tbilisi, místní lidé a také možnost zdokonalit se v ruském jazyce, nicméně jsem předvídal (po předchozích dobrých zkušenostech), že si vzájemně vyhovíme a společně si dovolenou užijeme.

Přiznám se, že známá osoba (výše zmíněná Olena) v hlavním městě Gruzie byla pro nás v prvních hodinách po příletu požehnáním. Tbilisi nad ránem působilo pochmurně a nehostinně a když pro nás sympatická studentka přijela na letiště a soukromým autem nás vezla skrze okrajové části města, jen těžko jsem skrýval svoje rozhořčení. Ulice byly špinavé a rozbité, domy ošklivé a neudržované. Na první pohled bylo znát, že životní úroveň je v Gruzii výrazně nižší než v Čechách. Určité rozčarování ve mně přetrvávalo i po příjezdu na sídliště, kde Olena bydlela se svojí matkou a kde jsme mohli s Bárou přespat několik prvních a posledních nocí naší dovolené. Panelové domy byly omlácené, jako by snad ani nebyly obydlené, leckde chyběly záclony i okenní skla. Vše se stupňovalo s tím, když nás Olena po cestě z letiště varovala před místními kapsáři a hamižnými taxikáři.

To vše byl ovšem pouze první dojem a od této chvíle si nás Gruzie začala s přítelkyní postupně podmaňovat. Zjistili jsme, že pod zdánlivě šedivou a nezajímavou slupkou se skrývá země s velmi přívětivými a zároveň hrdými lidmi, zajímavou historií a kulturou (fascinující je už samotné Gruzínské písmo – takto se např. píše Gruzie v rodném jazyce: საქართველო) a velkými ambicemi (viz např mohutné stavební projekty v Tbilisi). A to nejlepší jsem si nechal na závěr! Gruzie je rájem pro horaly, turisty, trekkery a horolezce. Měli jsme možnost projít si pohoří Kazbegi a Svaneti a strávit zde několik nocí ve stanu. Nezbývá mi než přiznat, že i po návratu do Čech zůstal kus mého srdce zřejmě natrvalo na svazích Kavkazu…

Cestopis s mé cesty najdete na: gruzie.net/ma-dovolena-v-gruzii.

Tags: , , ,

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • Twitter
  • RSS

Reagovat