Nacházíte se: Úvodní stránka > Austrálie > Dovolená na Rottnest Island

Dovolená na Rottnest Island

Rottnest Island – ostrov dvacet kilometrů od pobřeží, hodinu z centra velkoměsta.

Historie tohoto je relativně nedávná. Holandští námořníci na jedné ze svých plaveb narazili na tento ostrov. Našli na něm podivná zvířata – obrovské krysy, jaké ještě nikdy neviděli. A pravděpodobně také nikdy potom. Quokky, malí klokani (tedy přesněji vačnatci) dorůstají velikosti okolo půl metru. Na pevnině zřejmě nejsou schopni konkurovat ostatním druhům, a tak pokud je chcete spatřit, musíte právě sem.

Nicméně tento omyl zůstal na věky v podobě jména tohoto ostrova – v překladu by to znělo jako Krysí doupě.

V Západní Austrálii zná jméno tohoto ostrova snad doopravdy každý. Především díky populární události kdy štafety i jednotlivci plavou z pevniny na ostrov.

Počet plavců dosahuje úctyhodného čtyřmístného čísla. Protože ale plavat přes otevřené moře dvacet kilometrů není úplně jen tak, každý plavec, nebo tým má k dispozici doprovodnou loď a kdo je ve vodě má vedle sebe navíc kajak. Ten je více viditelný než samotný plavec a taktéž udává plavci směr.

Tento rok bylo plavců opravdu hodně a tak počet doprovodných lodí byl také více než vysoký. Najít svého plavce a přitom neutopit ty ostatní a nesrazit se s jinou lodí – toť opravdu úkol pro zkušené „skippery“. Celou situaci komplikoval silný vítr, který zvedal vlny kolem 1,5 metru. Netrvalo dlouho a moře se začalo zvolna plnit žaludečními osazenstva doprovodných lodí i plavců samotných.

Osobně nemohu příliš sdělovat podrobnosti závodu, neboť jsem sám patřil k těm, kteří strávili sedum hodin střídavě na podlaze lodi, střídavě pověšen přes její bok.

Za to zájemcům mohu detailně sdělit vývoj a průběh mořské nemoci.

Ostrov samotný jsem začal vnímat pořádně až další den, když se žaludek přece jenom uklidnil. K bezesporu největším atrakcím po západu slunce patřily již zmíněné quokky. Snad nebylo místo, kde by se nedaly spatřit. Jejich zvědavé čumáčky odvážně strkaly do všeho, a když jim někdo nevěnoval pozornost okamžitě si ji vynucovaly.

Příjemným denním programem bylo šnorchlování mezi korálovými útesy. Rozmanitost korálů a ryb které útesy obývají je naprosto neuvěřitelná. Od krabů poustevníků po rejnoky, k výběru chyběli snad už jenom žraloci. Ty jsme však oželeli.

O zpestření se postaralo hejno malých medúz. Ohnivý řez přes ústa mi zahlásil, že jsem se dostal do středu jejich hejna. S největší opatrností jsem vycouval a blahořečil neoprénu, který jsem měl na sobě. Magdalena na tom byla o něco hůře. Stiskla jednu medúzu pod paží a ta to vzala příliš osobně. Stopy jedovatých žihadel pak byly vidět i cítit ještě docela dlouho.

Dalším, kdo si vzal návštěvníky slaných vod příliš k srdci byla bůhví proč rozzlobená chobotnice. Vyklidili jsme tedy pozici a přesunuli se do druhého zálivu.

Částí historie ostrova jsou taktéž pozůstatky vězení pro Aborigince, kteří se zde dostávali často nevinně a jejich podmínky byly takové, že se mi na tomto místě o tom ani nechce psát.

Čeho si člověk taktéž nemůže nevšimnou jsou pozůstatky vojenské činnosti na ostrově. Byla zde umístěna dělostřelecká baterie pro ochranu přístavu Fremantle. Naštěstí její služby nebylo nikdy zapotřebí využít. S rozvojem moderních zbraní a způsobu boje ostrov ztratil svůj strategický význam a slouží jako jedna velká rezervace a muzeum.

Bohužel tak jako na mnoha jiných místech vlivem lidské činnosti došlo k zasolení místních původně sladkovodních jezer a tím i k vyhynutí mnoha živočišných druhů.

Rozhodně ale atmosféra a klid, který tady panuje – hlavně večer a v noci, z tohoto místa činí krásnou oázu, kde stojí za to pobýt několik dní a odpočinout si od shonu velkoměsta…

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • Twitter
  • RSS

Reagovat