Nacházíte se: Úvodní stránka > Evropa > Barcelona nepřístupná i magická

Barcelona nepřístupná i magická

Tentokrát jsme oslovili a o spolupráci požádali muže, který absolvoval půlroční pracovněstudijní stáž ve firmě SEAT ve španělské Barceloně. Jan Kollátor bez váhání souhlasil. „Tento pobyt mi dal velmi mnoho. Měl jsem možnost poznat střety rozličných kultur, práci a lidi v malých i velkých firmách.“ Tak si o tom nechme vyprávět:

VŠ Škoda Auto

Můj život, stejně tak jako životy dvou předcházejících generací mé rodiny, je už od dětství neodmyslitelně spjat se společností Škoda Auto. Když jsem se po střední škole rozhodoval, kde dále pokračovat ve studiích, nebylo třeba se dlouze rozhodovat a započal jsem studium na Vyšší odborné škole při Škodě Auto. V té době se již ve firmě začala rodit myšlenka na možnost „vychování“ vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří by už při studiu získali i nesmírně cenné praktické zkušenosti z podnikové sféry a v případě zájmu poté mohli najít uplatnění s tímto teoreticko-praktickým know-how na pozicích středního managementu firmy. Se vstupem do nového tisíciletí se za pomoci několika vysokých škol i odborníků z praxe podařilo tuto ideu zrealizovat a byla založena první firemní soukromá škola v České republice – Škoda Auto Vysoká škola. Bez váhání jsem využil možnosti prezenčního studia.

Vzhledem k svým ambicím jsem měl tu čest být v přímém hlasování kolegů studentů zvolen předsedou Studentského senátu a poté v dalším hlasování i místopředsedou Akademického senátu školy. Časem jsem byl vyslán z pověření Akademického senátu i jakožto zástupce do Rady vysokých škol ČR a potažmo i do Studentské komory RVŠ ČR, kde jsem se zanedlouho stal členem Ekonomické komise a na nějakou dobu i Komise pro tvůrčí činnost studentů. Při zasedáních Studentské komory RVŠ ČR jsem byl přítomen při vzniku Komise pro soukromé vysoké školy a poté zvolen i jejím předsedou. Zhruba po roce však došlo k restrukturalizaci SK a vznikla Sekce soukromých vysokých škol. Byl to další vývojový stupeň předchozí komise, která byla složená nejen ze všech zúčastněných studentských zástupců soukromých vysokých škol z celé České republiky. Automaticky jsem se stal jejím členem, později zvoleným předsedou, současně i členem předsednictva celé Studentské komory RVŠ ČR. Mohl jsem tak hájit práva a prezentovat názory studentů nejen školy naší, ale všech členských soukromých VŠ v republice. Každý kontakt s lidmi z různých oblastí života i podniku je velmi přínosný, a proto se snažím o neustálé získávání praktických zkušeností v odlišných oblastech podnikové sféry. Myslím, že člověk mající ambice stát se v budoucnu úspěšným manažerem by měl absolvovat postup od nejnižších pozic. Od roku 1997 jsem prošel od výrobní sféry (dělník na montážní lince, strojní dělník, asistent technologa lisoven, asistent vedení údržby) do administrativy (všeobecný nákup, celnice, útvar vzdělávání dospělých a několik oblastí marketingu – v současné době útvar marketingové komunikace) a získal tak dobrý přehled o náplni jednotlivých činností. Pátý semestr studia na mojí současné škole je kompletně věnován praxi, která je zájemcům nabídnuta přímo od zakladatele – firmy Škoda Auto, některou z mnoha kooperujících společností nebo je možné si samostatně najít vhodné umístění související se studijním oborem doma či v zahraničí. Využil jsem poslední zmiňovanou možnost. Na začátku minulého roku jsem odeslal žádost o internship (praktikantský pobyt) u jedné z částí koncernu VW – společnosti SEAT, S. A. v Barceloně.

Měsíc ve společností úřadů

Na základě tohoto požadavku jsem byl zařazen do interní databáze a tři měsíce poté jsem byl zkontaktován oddělením centrálního marketingu Corporate Identity a příslušným personálním oddělením v Barceloně, zda mám zájem nastoupit co nejdříve. Tím začalo doslova neuvěřitelné administrativní řízení se španělskou ambasádou v Praze. Praxe, kdy je člověk bez přerušení docházky neustále studentem školy, byla pro ně z české strany velkou neznámou (v EU běžný jev), a proto zprvu značně váhali, jestli budu potřebovat studentské či pracovní vízum. Nakonec bylo rozhodnuto, že pokud doložím všechny požadované doklady, může být zahájeno řízení na povolení víza studentského. Začalo tedy shánění osvědčení o zdravotním stavu a výpis z rejstříku trestů – obojí s ověřeným překladem do španělštiny, doklad o finančním zabezpečení, zdravotní pojištění (3000 – 5000 Kč/půl roku), doklad o zajištěném ubytování ve Španělsku, pozvání ze španělské strany, potvrzení o studiu, fotokopie platného pasu, 4 fotografie a správně vyplněný formulář žádosti. Po mnohahodinových čekáních ve frontách před některými institucemi a značném ztenčení mé peněženky po nezbytných poplatcích se mi podařilo zhruba za měsíc získat potřebné dokumenty a na počátku července dva týdny čekat na přidělení či zamítnutí víza.

Problém zvaný bydlení

Obrovský problém vyvstal mimo jiné s ubytováním v Barceloně. Na personálním oddělení SEAT mají k dispozici databázi nejčastějších poskytovatelů ubytování pro zaměstnance a praktikanty obsahující asi 20 až 30 různých kontaktů. Jde většinou pouze o adresu a telefonní číslo, takže není možné využít e-mail ani fax. V případě, že zájemce o ubytování neumí dobře španělsky, je často nemožné se domluvit (nepomůže znalost angličtiny, němčiny, někdy ani španělštiny, pokud se na druhé straně objeví neochota komunikovat jinak než katalánsky). Na internetu existuje několik inzertních serverů, ale některé uvedené nabídky na ubytování jsou již neplatné, za příliš vysokou cenu nebo v naprosto nevyhovujících čtvrtích, ve kterých žijí nelegální přistěhovalci hlavně z Latinské Ameriky. Další variantou je informační středisko v ulici Calle de Ferran, prostor pro umístění letáku s žádostí o ubytování je také ve vstupu do univerzity na Plaza Universitat. Inzerát je možné rovněž zveřejnit na zdech a sloupech ve čtvrtích, ve kterých je zájem o ubytování. Tento způsob ovšem není příliš úspěšný také kvůli „národnímu sportu“ španělských dětí a důchodců, kteří podnikají výpravy za strháváním a ničením vylepených plakátků. Nejlacinější ubytování v malém pokoji ve sdíleném bytě (většinou s Ekvádorci či Afričany) v levné čtvrti okrajové časti Barcelony je možné získat i za 150 eur/měsíc, ovšem ve společnosti švábů, za krátkou chvíli ovšem také například bez osobních věcí a peněz. Průměrná cena ubytování pro studenta společně se 2 – 5 dalšími lidmi v bytě se pohybuje zhruba na úrovni 250 – 450 eur.

Dva týdny před odjezdem přišel vzkaz, že se bohužel má dohoda s poskytovatelem ubytování ruší kvůli rodinným problémům na straně pronajímatele, a proto jsem byl nucen okamžitě hledat novou možnost. Připraven na alternativu dočasného pobytu v některém z drahých hostelů jsem však naštěstí objevil kontakt na českou menšinu žijící v Barceloně a jeden z mladých párů mi vyšel vstříc. Pronajal mi pokoj a následně mě nechal u sebe bydlet celý půlrok za „velmi přijatelné“ nájemné.Problém zvaný bydlení
Obrovský problém vyvstal mimo jiné s ubytováním v Barceloně. Na personálním oddělení SEAT mají k dispozici databázi nejčastějších poskytovatelů ubytování pro zaměstnance a praktikanty obsahující asi 20 až 30 různých kontaktů. Jde většinou pouze o adresu a telefonní číslo, takže není možné využít e-mail ani fax. V případě, že zájemce o ubytování neumí dobře španělsky, je často nemožné se domluvit (nepomůže znalost angličtiny, němčiny, někdy ani španělštiny, pokud se na druhé straně objeví neochota komunikovat jinak než katalánsky). Na internetu existuje několik inzertních serverů, ale některé uvedené nabídky na ubytování jsou již neplatné, za příliš vysokou cenu nebo v naprosto nevyhovujících čtvrtích, ve kterých žijí nelegální přistěhovalci hlavně z Latinské Ameriky. Další variantou je informační středisko v ulici Calle de Ferran, prostor pro umístění letáku s žádostí o ubytování je také ve vstupu do univerzity na Plaza Universitat. Inzerát je možné rovněž zveřejnit na zdech a sloupech ve čtvrtích, ve kterých je zájem o ubytování. Tento způsob ovšem není příliš úspěšný také kvůli „národnímu sportu“ španělských dětí a důchodců, kteří podnikají výpravy za strháváním a ničením vylepených plakátků. Nejlacinější ubytování v malém pokoji ve sdíleném bytě (většinou s Ekvádorci či Afričany) v levné čtvrti okrajové časti Barcelony je možné získat i za 150 eur/měsíc, ovšem ve společnosti švábů, za krátkou chvíli ovšem také například bez osobních věcí a peněz. Průměrná cena ubytování pro studenta společně se 2 – 5 dalšími lidmi v bytě se pohybuje zhruba na úrovni 250 – 450 eur.

Za penězi v noci

Praktikant se musí vzhledem k velmi nízkému finančnímu ohodnocení spolehnout na vlastní finanční rezervy, stipendia nebo na možnost brigády v noci či o víkendech. Brigády ovšem nejsou příliš dostupné vzhledem k vysokému počtu nezaměstnaných v Barceloně a obrovskému počtu zájemců o tyto práce. Navíc v 90 % případů je vyžadováno od občanů nečlenských států EU pracovní vízum. Také pracovní doba v SEATu (od 8 do 17 až 20 hod.) většinou znemožňuje mít další pracovní poměr. Nejčastější brigádou je rozdávání letáků a hlídání dětí. Upřednostňováni bývají zájemci s výbornou znalostí španělštiny. Trainees SEATu mají naštěstí nárok na některé výhody, jako například na jedno bezplatné jídlo denně (pětkrát týdně) nebo možnost cestovat bezplatným ranním a odpoledním speciálním autobusem. Snídaně, večeře a jídlo o víkendu je nejvýhodnější připravovat ve vlastní kuchyni. Nejlevnější jídla v různých občerstveních totiž stojí minimálně 2,9 eura (hamburger), v „bufet libre“ (švédský stůl, kde je možné si vybrat z nabízených pokrmů cokoli po zaplacení stanoveného poplatku) stojí od 7 eur výše. Obchody se navzájem od sebe liší různou cenovou hladinou.

Dva týdny před odjezdem přišel vzkaz, že se bohužel má dohoda s poskytovatelem ubytování ruší kvůli rodinným problémům na straně pronajímatele, a proto jsem byl nucen okamžitě hledat novou možnost. Připraven na alternativu dočasného pobytu v některém z drahých hostelů jsem však naštěstí objevil kontakt na českou menšinu žijící v Barceloně a jeden z mladých párů mi vyšel vstříc. Pronajal mi pokoj a následně mě nechal u sebe bydlet celý půlrok za „velmi přijatelné“ nájemné.Problém zvaný bydlení
Obrovský problém vyvstal mimo jiné s ubytováním v Barceloně. Na personálním oddělení SEAT mají k dispozici databázi nejčastějších poskytovatelů ubytování pro zaměstnance a praktikanty obsahující asi 20 až 30 různých kontaktů. Jde většinou pouze o adresu a telefonní číslo, takže není možné využít e-mail ani fax. V případě, že zájemce o ubytování neumí dobře španělsky, je často nemožné se domluvit (nepomůže znalost angličtiny, němčiny, někdy ani španělštiny, pokud se na druhé straně objeví neochota komunikovat jinak než katalánsky). Na internetu existuje několik inzertních serverů, ale některé uvedené nabídky na ubytování jsou již neplatné, za příliš vysokou cenu nebo v naprosto nevyhovujících čtvrtích, ve kterých žijí nelegální přistěhovalci hlavně z Latinské Ameriky. Další variantou je informační středisko v ulici Calle de Ferran, prostor pro umístění letáku s žádostí o ubytování je také ve vstupu do univerzity na Plaza Universitat. Inzerát je možné rovněž zveřejnit na zdech a sloupech ve čtvrtích, ve kterých je zájem o ubytování. Tento způsob ovšem není příliš úspěšný také kvůli „národnímu sportu“ španělských dětí a důchodců, kteří podnikají výpravy za strháváním a ničením vylepených plakátků. Nejlacinější ubytování v malém pokoji ve sdíleném bytě (většinou s Ekvádorci či Afričany) v levné čtvrti okrajové časti Barcelony je možné získat i za 150 eur/měsíc, ovšem ve společnosti švábů, za krátkou chvíli ovšem také například bez osobních věcí a peněz. Průměrná cena ubytování pro studenta společně se 2 – 5 dalšími lidmi v bytě se pohybuje zhruba na úrovni 250 – 450 eur.

Dva týdny před odjezdem přišel vzkaz, že se bohužel má dohoda s poskytovatelem ubytování ruší kvůli rodinným problémům na straně pronajímatele, a proto jsem byl nucen okamžitě hledat novou možnost. Připraven na alternativu dočasného pobytu v některém z drahých hostelů jsem však naštěstí objevil kontakt na českou menšinu žijící v Barceloně a jeden z mladých párů mi vyšel vstříc. Pronajal mi pokoj a následně mě nechal u sebe bydlet celý půlrok za „velmi přijatelné“ nájemné.

Konečně praxe

Po dohodě s „tutorem“ (vedoucím praxe) byl začátek mé pracovní doby určen na devátou hodinu ranní. Zpravidla až do 13. hodiny jsem plnil úkoly stanovené mi vedoucím praxe či úkoly dané vedoucím celého oddělení centrálního marketingu. Na vlastní žádost jsem na určitý čas vypomáhal jiným oddělením. Jednalo se například o vyhodnocování přísně tajných průzkumů mezinárodního či národního trhu, zajištění některých věcí vztahujících se k chystaným veletržním akcím (e-mail, telefon nebo osobní jednání), hodnocení přípravy reklamních akcí, zajišťování reklamních a kancelářských předmětů, spolupráce s personalistikou atd. Mezi 13. a 14. hodinou měli praktikanti právo na hodinovou pauzu na oběd. Pracovní doba končila nejdříve v 17 hodin, někdy až ve 20 hodin, pokud to povaha, důležitost a spěšnost plněných úkolů vyžadovaly.

Je nesnadné pouze v několika bodech obsáhnout mé úkoly na oddělení Corporate Identity. Patřila sem tvorba ve všech programech MS Office (MS Access, MS Excel, MS Word, MS Powerpoint…), práce s databází dodavatelských faktur v programu Attachmate Extra, se speciálními webovými stránkami společnosti SEAT i internetem, kontrola veškerých podkladových materiálů od importérů a dealerů společnosti SEAT, příprava podkladů pro schválení proplacení 50% podílu na instalované identifikaci, vlastní schválení, následná komunikace s oddělením controllingu a účetním oddělením a archivace kompletních dat. Osobně jsem navštěvoval a kontroloval vybrané lokální autorizované dealery v rámci implementace nových identifikačních značení. Navrhoval nové způsoby implementace korporační identifikace a jejich prezentace prostřednictvím katalogů. Denní rutinou byla komunikace s importéry i dodavatelskými firmami na mezinárodní úrovni prostřednictvím e-mailu, telefonicky i při osobním jednání, jednání s projekčními týmy externích společností i týmem architektů společnosti SEAT, příprava, kompletace a distribuce nových manuálů CI a architektury. Překládal jsem texty i prováděl simultánní překlady do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Čas od času jsem byl pověřen naplánováním exkurzí a tvorbou agendy do závodů SEAT (Martorell a Barcelona). Pro toho, kdo má již nějakou zkušenost ve větší společnosti v Česku, je až nepochopitelné, že jsem se běžně setkával s přísně tajnými materiály z oblasti marketingu, managementu a mohl zpracovávat technické údaje navrhovaných modelů ve vývoji. Musím konstatovat, že je to výborný motivační prostředek pro některé zaměstnance. Mají tak pocit velké důvěry ze strany podniku a váží si jí. Cítí, že se mohou opravdu podílet na budoucím vývoji, a dává to prostor i pro jejich názory a kreativitu, což je pro firmu zpětně velice přínosné.

Ve volném čase

Barcelona nabízí mnoho různých míst i pro využití volného času, ať už jsou to památky, parky, restaurace a kavárny, kina, atrakce pro turisty nebo pláže. Na ulicích, kde se pohybují davy lidí, je ovšem třeba hlídat si cenné věci nebo je s sebou vůbec nenosit. Každou neděli odpoledne se většina schází v parku Ciutadella. Pokud člověka omrzí hrát na některý z donesených nástrojů do latinskoamerických rytmů, obdivovat tradiční tance a hudební nástroje z celého světa a ochutnávat další z prodávaných pokrmů, může se za drobný poplatek projet v loďce na jezírku mezi želvami, pestrobarevnými rybkami a vodním ptactvem, navštívit malou zoologickou a botanickou zahradu. Každý večer je možné v pravidelných půlhodinových intervalech zhlédnout na Plaza Espanya nádherné představení, kde hlavní roli hrají fontány rozmístěné po celém náměstí. Ne nadarmo se dominantní fontána jmenuje Magická. Byla by škoda nepodívat se do Parc Güell (čtvrť La Salut). Tato původní zahrada-park, kterou kdysi projektoval Gaudí pro jednu z bohatých továrnických rodin, se stala jedním z nejčastěji navštěvovaných parků ve Španělsku. Pláže přímo v Barceloně (oblast Barcelonetta) nevynikají čistotou vzhledem k blízkosti několika velkých přístavů. Za dobrého počasí je pobyt na pláži i tak skvělým zpestřením. V blízkosti Barcelony se nacházejí přímořská letoviska, která jsou snadno dostupná autobusy. Za zmínku mimo jiné stojí např. každoroční B-PARADE – obří street-technoparty, nebo oslavy svátku Merce (několik dní bujarých oslav probíhá pouze v Barceloně). Člověk, který nezná místní poměry, má brzy dojem, že Španělé stále jen něco oslavují. Ve skutečnosti jsou tyto akce jen velkou atrakcí pro turisty.

publikováno se svolenim svetvedy.cz

Tags: , , ,

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • Twitter
  • RSS

Reagovat