Perth je jediným větším městem na západním pobřeží. Počet obyvatel zde rapidně roste. Spíše se sem stěhují lidé z vnitrozemí, nebo větších australským měst, my však potkáváme i mnoho lidí, kteří se sem přistěhovali z jiných zemí. Drtivá většina lidí zde však přichází za prací v těžebních a důlních společnostech.
Continue reading
Slovo magické, které v chlapecké i jiné fantazii probouzí spousty nejrůznějších představ. Místem které jsme naštívili a které je se zlatou horečkou spjato více než s čímkoliv jiným, je oblast kolem Yalgoo. Město, které dnes má šest ulic a pár domů rozesetých ve velkých vzdálenostech, před sto lety dýchalo životem čítalo přes pět tisíc obyvatel. Ještě daleko více bylo živo v jeho okolí, kde tisíce a tisíce lidí přicházely hledat zlato. Z dalekého přístavu ve Fremantlu přicházeli nehostinnou krajinou, ve které neuměli žít. Přijížděli na povozech, na koních, na oslech, ale i pěšky, vezouce veškeré své zásoby na trakaři. Stovky kilometrů ve slunečním žáru po červené vyprahlé zemi.
Rottnest Island – ostrov dvacet kilometrů od pobřeží, hodinu z centra velkoměsta.
Historie tohoto je relativně nedávná. Holandští námořníci na jedné ze svých plaveb narazili na tento ostrov. Našli na něm podivná zvířata – obrovské krysy, jaké ještě nikdy neviděli. A pravděpodobně také nikdy potom. Quokky, malí klokani (tedy přesněji vačnatci) dorůstají velikosti okolo půl metru. Na pevnině zřejmě nejsou schopni konkurovat ostatním druhům, a tak pokud je chcete spatřit, musíte právě sem.
Nicméně tento omyl zůstal na věky v podobě jména tohoto ostrova – v překladu by to znělo jako Krysí doupě.
Gnamma Holes – gnamma díry. Moc o nich sami nevíme, přesto se jedná útvary natolik uhrančivé, že nelze se o nich nezmínit.
K čemu sloužily?
K ničemu menšímu, než k přežití. Měly za úkol se i sebemenším deštěm naplnit a udržet vodu co nejdelší dobu. Prameny spodní vody zde nejsou tak časté jako u nás. A tak je zapotřebí plnit studny shora.
“Čtyři třicet, ani o minutu později!” zazněla mi v uších včerejší domluva, když jsem chtěl budíku ukázat co proto. Navlíkli jsme se do připravených věcí, hodili batohy na záda a šlapali směrem k parkovišti. “Na to, že je právě prostředek léta je docela zima…. ” Běželo mi hlavou, ale co naplat.
“Přesně na čas!” uvítal nás s úsměvem Fabien. “Tohle je David, dnešní řidič a kapitán”, představil nás příjemně vypadajícímu chlapíkovi kolem čtyřicítky. Bez nějakých okolků jsme nasedli do džípu a vyjeli. Cesta do přístaviště nad ránem ubíhala rychle a zanedlouho jsme stáli na rampě pro spouštění lodí na hladinu. Nacouvali jsme přívěsem do vody, uvolnili z něj loď a přivázali k molu.
V prosinci jsme se podívali do rodné země, kterou asi všichni dobře znáte a tak není potřeba ji nějak více popisovat. Já jsem se vydal již mírně v předstihu, abych stihl vše co jsme měl. Začátek byl především ve znamení velmi a to bych zdůraznil, velmi intenzivního studia. Postupně se mi dařilo dělat všechny zkoušky a získávat zápočty, které jsem potřeboval.
Hodne rad cestuji a tak jsem se letos rozhodl poridit nejake vlastni motorove vozidlo, coz je na delsich cestach oproti stopu nebo zavislosti na pochybnych spojich ohromna vyhoda ve svobode pohybu. Takovou svobodu nabizi i bike, ale pres jeho krasy je clovek omezen ve vzdalenosti a rychlosti. Automobil je zase pohodlny, nezavisly na pocasi a mnozstvi prepravovanych veci, ovsem nevyhodou je izolace od okolni krajiny a lidi.
Lidé z vyspělých zemí s vysokou kulturou neustále hledají na zemi nějaké ráje. Po jejich nalezení se obvykle objeví v prospektech cestovních kanceláří. Před deset patnácti lety také nikdo nejezdil na dovolenou na Seychely nebo Maledivy. Nyní byl objeven jeden další. Je výlučný tím, že na velmi malé ploše 8249 km2, což je součet rozlohy celkem 572 Andamanských a Nikobarských ostrovů v Bengálském zálivu, žije v symbióze civilizace 21. století a pravěk.
Hrad Vranov a jeho pantheon jsou tzv. perlou Českého ráje, nachází se v obci Malá skála směrem na Železný Brod. Když projíždíte touto cestou tak se brzo před Vašima očima objeví velká a úchvatná skála s kaplí na svém vrcholu.
V obci Malá skála se nachází u hradní stezky celkem velké parkoviště, kde si můžete zanechat automobil nebo kolo a vyrazit po stezce směrem nahoru. Cesta je zde upravená a tak se nemusíte bát, že se budete muset prodírat křovím a nebo popadanými stromy.
Je tomu přesně rok a den, kdy jsem měla tu možnost navštívit tento příjemný kus neevropské země. Zájezd jsme jako obvykle vybírali stylem hop nebo trop skutečně v last minute.
Nebudu zde raději sáhodlouze popisovat naše peripetie ohledně ubytování. Původně jsme kýženou dovolenou měli trávit v hotelu Mariqueen. Ještě teď se mi ježí chlupy, vzpomenu-li si, co všechno jsem si na webových diskusích podobných této, přečetla za recenze. Hotel se prodává, personál končí, služby hrozné…atd. Mimochodem někde jsem četla, že nyní by ho měla vlastnit Sunny Days, nevím, co je na tom pravdy. Nakonec nám cestovní kancelář den před odletem volala, že budeme ubytováni v hotelu Les Dunes.